Jaký je výrobní proces průmyslového křemíkového kovového prášku?
Proces výroby křemíkového prášku.
1. Materiál křemíkového bloku je hlavní surovinou pro přípravu kovového křemíkového prášku. Jeho účinek je lepší, použití více Raymond, válec, kotoučové broušení a děrování. Používá se zařízení Raymond, válec, kotoučový mlýn (také známý jako vertikální mlýn) a metoda děrování a odstřeďování. Z principu rozmělňování jsou první tři druhy drcení vytlačováním, po třech druzích nárazového drcení, ze struktury hlediska, téměř stejné, každý má své vlastní vlastnosti, každý má své vlastní výhody a nevýhody.
2. Vliv procesu rozmělňování na reaktivitu prášku křemíkového kovu. Reaktivita křemíkového prášku je schopnost křemíkového prášku účastnit se chemické reakce za vzniku produktů. Jeho výkon má dva aspekty: jedním je rychlá reakce, dobrá stabilita a snadné ovládání; Za druhé, reakce je dokončena a jednotková spotřeba je nízká, to znamená, že množství práškového oxidu křemičitého použitého při syntéze 1 T methylchlorsilanu je malé.
Aby se získaly vysoce aktivní křemíkové prášky, musí metoda přípravy velkého objemu, chemické složení křemíku, podmínky prostředí a způsob přípravy prášků kovového křemíku dosáhnout lepší úrovně. Ve skutečnosti má proces rozmělňování také důležitý účinek na aktivitu práškového oxidu křemičitého. Kritéria pro posouzení aktivity popílku zahrnují zejména mikrostrukturu, specifický povrch, distribuci velikosti částic a produkční a aplikační účinek popílku, která jsou popsána následovně:
První je účinek procesu výroby prášku na mikrostrukturu křemíkového prášku. V procesu rafinace získal křemíkový kov s uspokojivým chemickým složením dobrou mikrostrukturu, která zajišťovala jeho dobrou aktivitu v syntézní reakci. V procesu přípravy prášku by mělo být co nejvíce sníženo poškození jeho mikrostruktury a měla by být snížena deformace zrn a skupin zrn, aby většina prášku křemíkového kovu mohla zachovat původní mikrostrukturu pro udržení nebo zlepšení její aktivita. Ze čtyř uvedených metod funguje nárazová metoda lépe, protože používá volejbalový úder k rozbití samotného křemíkového bloku podél slabšího článku těla bez deformace struktury.
Druhým je vliv technologie práškování na specifický povrch práškového oxidu křemičitého. Povrch křemíkového kovového prášku je důležitým faktorem ovlivňujícím reakční schopnost. Čím větší je specifický povrch křemíkového prášku, tím větší je vystaven chloromethanu, čím vyšší je reaktivita, tím vyšší je rychlost využití křemíku a tím nižší je jednotková spotřeba. Specifický povrch křemíkového prášku je proto důležitým indexem pro posouzení reaktivity. Z tabulky 1 je patrné, že specifický povrch práškového křemíkového kovu získaného metodou děrování je větší.
