V letech 1906 až 1940 provedl FM Becket a jeho spolupracovníci proces výroby ferrochromu s nízkým obsahem uhlíku z chromové rudy se sníženým obsahem křemíku. Testováno a vyrobeno v jednofázové dvou-elektrodové elektrické peci 500kW (výkon pece 400kg) až 12000kW třífázové elektrické pece (výkon pece 10t), aby se vyhovělo potřebám výroby nerezové oceli. Kolem roku 1920 vyvinula švédská elektrárna Tellur Hertan Ferroalloy tříkrokový proces výroby ferrochromu s nízkým obsahem uhlíku. Elektrická křemíková tepelná metoda, také známá jako švédská metoda. V roce 1939 získal R. Perrin patent na výrobu ferrochromia s nízkým obsahem uhlíku pomocí kapalné ferosilicilové slitiny a reakce tavení chromitu a vápna. Obvykle se nazývá Polunova metoda, známá také jako metoda výměny tepla. Po neustálém zlepšování se tato metoda stala hlavní metodou výroby nízkouhlíkového ferrochromia. V roce 1949 H. Erasmus (H. Erasmus) získal vakuovou dekarbonizační metodu v pevném stavu za účelem získání patentu C 0,01% nízkouhlíkového ferrochromu. V továrně Ma-rietta společnosti United Carbide Corporation se vyrábí ferrochrom Sim-plex, nízkouhlíkový (s nízkým obsahem síry) nazývaný Simprex.
