Jaký je výrobní proces průmyslového křemíkového kovového prášku?
Proces výroby křemíkového prášku. Křemenný blokový materiál je hlavní surovinou pro přípravu kovového křemíkového prášku. Jeho účinek je lepší, aplikace více Raymond, válec, broušení disků a děrování. Použité vybavení jsou Raymond, válec, disková fréza (také známá jako vertikální mlýn) a metoda děrování a odstřeďování. Z principu drcení jsou prvními třemi druhy drcení vytlačování, po třech druzích nárazového drcení, ze struktury pohledu téměř stejné, každý má své vlastní vlastnosti, každý má své vlastní výhody a nevýhody.
1, vliv procesu rozmačkování na reaktivitu křemíkového kovového prášku. Reaktivita křemíkového prášku je schopnost křemíkového prášku podílet se na chemické reakci na výrobu produktů. Jeho výkon pro dva aspekty: jeden je rychlá reakce, dobrá stabilita a snadno ovladná; Za druhé, reakce je úplná a jednotková spotřeba je nízká, to znamená, že množství silikagenu použitého při syntéze 1 T methylchlorosilanu je malé.
Aby bylo možné získat vysoce aktivní křemíkové prášky, musí metoda přípravy s vysokým objemem, chemické složení sypkých látek křemíku, podmínky prostředí a metoda přípravy kovových křemíkových prášků dosáhnout lepší úrovně. Ve skutečnosti má proces rozmačkování také důležitý vliv na aktivitu prášku oxidu křemičitého. Kritéria pro posuzování aktivity mušle zahrnují především mikrostrukturu, specifickou plochu povrchu, distribuci velikosti částic a produkci a aplikační účinek mušle, které jsou popsány takto:
Vliv procesu výroby prášku na mikrostrukturu křemíkového prášku. V procesu rafinace získal křemíkový kov s uspokojivým chemickým složením dobrou mikrostrukturu, která zajistila jeho dobrou aktivitu při syntezační reakci. V procesu přípravy prášku by mělo být poškození jeho mikrostruktury co nejvíce sníženo a deformace zrn a skupin zrn by měla být snížena, aby většina prášku ze křemíku udržela původní mikrostrukturu, aby udržela nebo zlepšila svou činnost. Ze čtyř uvedených metod funguje metoda impingementu lépe, protože používá volejový úder k rozbití samotného křemíku podél slabšího článku těla bez deformace konstrukce.
2. Vliv procesu rozmačkování na specifický povrch prášku oxidu křemičitého. Povrchová plocha prášku ze křemíku je důležitým faktorem ovlivňujícím reakční schopnost. Čím větší je povrch specifický pro křemíkový prášek, tím větší je chlormethan vystaven, čím vyšší je reaktivita, tím vyšší je míra využití křemíku a nižší spotřeba jednotky. Proto je povrch specifický pro křemíkový prášek důležitým indexem pro posuzování reaktivity. Z tabulky 1 je vidět, že specificá plocha silikonového kovového prášku získaná metodou děrování je větší.
